Jak je důležité míti vodiče? Aneb půlmaratonoví pomocníci se představují

Z pestrobarevného zástupu závodníků půlmaratonu uvidíte napřed trčící barevný praporek s viditelným časovým údajem, podle toho znamení poznáte v mnohačetném davu půlmaratonového vodiče. Jaký je vlastně jeho pravý úkol?

Čas uvedený na tzv. „muším křídle“, které si vodiči nesou na zádech, udává dobu, za kterou doběhnou vodiči do cíle půlmaratonu. Pro mnohé ostatní závodníky je to velmi dobrý orientační údaj, kterým se nechají „vést“.

Vodič tak v podstatě nezávodí, ale snaží se účastníkům závodu plnit jejich běžecké sny. Během závodu vodiči pomáhají běžcům v závodě, radí a upozorňuje běžce s dostatečným předstihem na záludnosti trati. A být dobrým vodičem znamená mít cit pro tempo a rozběhnout závod co nejrovnoměrněji.

Pro všechny je festivalový půlmaraton srdeční záležitostí. Letos se na start závodu postaví Martin (1:30), Libor (1:30), Ondřej (1:45), Honza (1:45), Míša (2:00), Marcela (2:00), Jolana (2:15) a Viktor (2:15).

A jak svou jedinečnou roli v závodě vnímají samotní vodiči?

Pro Jolanu je běhání srdeční záležitostí: „Na závodech mě baví ten adrenalin a parta, se kterou běhám, je taky velký motivátor.“ K Festivalovému půlmaratonu ji přivedla před několika lety kolegyně, a to díky dárkovému poukazu. Tenkrát to byl její první půlmaraton a letos zažije svůj první půlmaraton v roli vodiče. 

Běhání baví i Ondru, protože je pro něj zásadní pocit volnosti: „když vyjdu ven, je jen na mně, kam poběžím.“ K Festivalovému půlmaratonu se dostal také díky skupině Boba Komína a Běhy Zlín. Ondra shrnuje: „byl to on, kdo mě požádal, jestli se vodičství ujmu. Díky, Bobe!“

Honzův přístup je jasný: „běhám, protože mě to baví.“ Běh mu však dává i řád, který popisuje velmi osobně: „když člověk přestane běhat a vykašle se na pravidelnost, tak ztratí formu, kterou tak těžce získal. Zároveň mi pohyb dává svobodu - jíst víc, než bych mohl, kdybych neběhal.“

Důvod, proč Libor začal běhat je odlišný: „nezačal jsem běhat, protože jsem chtěl, ale ze sázky a začal jsem rovnou s půlmaratonem, který jsem tehdy zvládl za 1:45.“ Od té doby uplynulo už deset let a Libor se nad svým začátkem už usmívá. Běh mu totiž umožní splnit si letos velký cíl - zúčastnit se olympijského závodu. Libor k tomu doplňuje: „jako hobík si letos zaběhnu olympijský maraton v Paříži.“

Jako vodič začínal na 2:00, pak zrychlil na 1:45 a letos poprvé ve Zlíně poběží na 1:30.  

Martinův začátek je obdivuhodný, začal totiž běhat, protože potřeboval zhubnout z tehdejších 110 kg. „Festivalový půlmaraton byl můj první závod po tom, co jsem s během začal. No a pak už ani nevím jak, a najednou jsem vodič,“ dodává s úsměvem Martin.

Marcela se k běhání dostala “na stará kolena”, protože chtěla zhubnout a  potřebovala se odreagovat a relaxovat.

„Na Festivalovému půlmaratonu jsem dřív bývala dobrovolník a chtěla jsem si půlmaraton i zaběhnout - tak jsem se tehdy poprvé přihlásila jako vodič,“ vysvětluje Marcela a doplňuje: „napoprvé to bylo super, atmosféra úžasná, takže teď už to takto běhám každý rok.“ 

Míšu na běhání baví, že je u toho vždycky skvělá parta, která je pro každou špatnost. Na Festivalový půlmaraton ji přivedl Bob Komín, s nímž ji pojí dlouholeté přátelství.

Viktora na běhání baví komunita lidí a jeho stálá parta běžců, se níž se potkává na závodech a při společných výbězích. K Festivalovému půlmaratonu se dostal přes komunitu běžců a přes Běhy Zlín. Na závěr Viktor dodává: „Už se na to fakt těším!“